Daniel Pink: Kdy

Library
13.1.2019

Pink si všimnul jedné zajímavé věci - knihkupectví jsou přecpaná knížkami, které řeší jak. Jak získávat přátele a působit na lidi (Daniel Carnegie), Jak vydělat na akciích (William O’Neill) nebo Jak přestat pochybovat o tom, že jste borec (Jen Sincero). Ale překvapivě málo knížek na téma kdy. A přitom na kdy často záleží mnohem víc.Proto podtitulek: Věda a umění dokonalého načasování.

Tři věci, které jsem se naučil z KDY

  1. Konce mají nečekané dopady
  2. Jak na synchronizaci týmu
  3. Kdy a na jak dlouho si dát šlofíčka

1 | Konce mají nečekané dopady

Vyjednavači, kteří mají deadline na dosažení dohody, jsou statisticky 3x úspěšnější, než ti bez termínu. Respondenti hodnotí poslední vzorek v ochutnávce bonbónů o 50% lépe. Je o 50% větší pravděpodobnost, že svůj první maraton poběžíte v 29, 39 nebo 49 letech (letech končících devítkou) spíš než kdykoliv jindy?

Přestože se od jiných termínů  často nijak neliší, mají zjevně konce na naše jednání velký vliv. Vyplatí se to vědět.

Pomůže vám peak-end rule

Průběh vyšetření u zubaře a výsledná vnímaná bolest (7,5 vs. 4,5)

Pokud jste četli Thinking Fast & Slow od Daniela Kahnemana, děláte design zákaznické zkušenosti nebo plánujete eventy, určitě už jste slyšeli o peak-end rule (pravidlo vrcholu a konce zní divně, co?). Zjednodušeně říká tři věci:

  1. Lidé ve vzpomínkách ignorují čas. Při pohledu zpět je fuk, jestli návštěva zubaře trvala 10 minut nebo hodinu
  2. Pamatovat si budete nejsilnější okamžik a poslední okamžik
  3. Výsledná vzpomínka bude rozdílem mezi intenzitou nejsilnějšího okamžiku a intenzitou konce

Z toho pohledu je pro výsledek lepší, když vás doktor nepošle domů hned potom co vytrhnul extra složitou osmičku, ale zákrok třeba o 10 minut natáhne a nechá si na závěr třeba bezbolestné vyleštění korunky. Odcházíte v lepší okamžik = vaše vnímání celého zážitku je lepší = vaše následná vzpomínka bude lepší.

Funguje to i pro pozitivní zážitky - o tom jsem psal v recenzi na The Art of Game Design, kde o tom mluví Jesse Schell.

Nejlepší konce jsou hořkosladké

Ok, konce jsou důležité. Jak ale vyrobit dobrý konec? A co je vlastně dobrý konec?

Nejlepší konce podle Pinka obsahují jednu klíčovou ingredienci - dojetí. Hořkosladkost. Trocha smutku + víc štěstí = krásný konec příběhu.

Po těch nejlepších koncích nezůstáváme jednoduše šťastní. Místo toho přináší něco důležitějšího  - vzrušení z nečekaného vhledu nebo vzdání se něčeho důležitého ve prospěch něčeho většího.

Schválně si vzpomeňte na konec oblíbené knížky nebo filmu. Je tam špetka hořkosladkosti? Nebude to náhoda.


2 | Jak na synchronizaci týmu

Podle Pinka tým synchronizují tři klíčové faktory: šéf, kmen a srdce.

1. Šéf

Šéfem může být silná osobnost (vedoucí zpěvák, trenér, CEO, strojvedoucí…) nebo nějaký vnější faktor (vlak do práce a z práce, Scrum kalendář…), který poskytuje jistotu a řád. Podle těch se tým orientuje a spoléhá na ně.

Vynikající příklad jsou sbormistři a derigenti. Když je řeč o vedení, vždycky si vzpomenu na Leonarda Bernsteina. Takhle to vypadá, když tým a šéf opravdu fungují.


2. Kmen

Kmen tvoří příslušníci stejného týmu. Tj. zaměstnanci firmy, fotbalisté v mužstvu, hráči v orchestru a tak podobně. Spoléhají se na šéfa, ale používají i vlastní synchronizační nástroje - kódy, oblečení a lidský kontakt. Kódem se myslí specifické formy komunikace, které zasvěceným usnadňují předávání informací uvnitř kmenu.

Třeba kdybyste pracovali v kavárně Místo v Dejvicích, takovéhle zprávy budete psát pro pražírnu, abyste si vyměnili informace o tom, jak dopadla poslední várka kávy v praxi:


Kódový jazyk v praxi: Info od týmu kavárna pro tým pražírna

Pokud jste od fochu, hned víte. Teplotě, hrubosti, času na mlýnku a gramáži bude plus mínus rozumět i jiná kavárna, ale zbytek informací už je čistě pro Místo, Šálek a Alza Cafe. Patří do stejné skupiny, točí se v nich personál a vytvořil si vlastní kódy pro komunikaci. A asi už vám došlo, že pro příklad kmenového jazyka jsem nemusel jít daleko, protože v Místě právě sedím :)

3. Srdce

Metafora pro osobní motivaci každého jednoho člena kmene nebo týmu. Úplně jsem z Pinkových metafor radost neměl, ale je fakt že tady k ní má krásný příklad. V hlavní roli dabbawalla.


Indický dabbawalla, rozvozce obědů


Dabbawallové jsou tradiční rozvážeči obědů v Indii. Jejich organizace funguje tak dokonale, že jim věnovali i studii na Harvardu. Den za dnem jsou schopni dodávat obědy v indických velkoměstech s přesností na minutu. Nepotřebují k tomu funkční jízdní řády, veřejnou dopravu, silniční pravidla … GPS, aplikace, mobilní telefony (!) ani umět číst a psát (!!). Dobře polovina z nich je funkčně negramotných.  A přesto studie říká, že pravděpodobnost zpoždění dabbawally v šíleném indickém chaosu je jedna ku 16 milionům.

Dabbawallové mají svůj řád (vlaky, které je přepravují mezi městy), kódový jazyk (fixem psaný nápis na zadní straně boxu s obědem, který určuje lokaci, budovu, patro a dveře příjemce), ale  hlavně mají obrovskou osobní motivaci. Často totiž vozí obědy, které ráno vyzvednou od manželky, a v poledne je předávají jejímu muži v práci. Tomu říkám osobní motivace. Co na to anonymní poslíček s pizzou a aplikací od Uberu?


3 | Kdy a na jak dlouho si dát šlofíčka

Správná odpověď je odpoledne mezi jednou a druhou, trvat by měl cca 20 minut a můžete si před ním dát kafe. Ve skutečnosti ho ještě vylepší.

Kdy si správně dáchnout

Ranní ptáčata a noční sovy nejsou jediné dva druhy na planetě. Patří k nim ještě třetí ptáci - tak Pink nazval třetí typ lidí, jejichž křivka nálady a energie v průběhu dne je někde mezi. Ranní ptáčata a noční sovy jsou totiž extrémní výskyty, většina z nás je ve skutečnosti někde mezi, což asi úplně nepřekvapí.

Zajímavější je, že pro všechny tři typy platí zhruba stejná křivka nálady a energie v průběhu 24 hodin. Vypadá takhle:

Nálada a energie v průběhu dne

Po obědě klesá nálada i energie a nastává odpolední propad, což je ideální chvíle na krátký power nap. Potřebujete jen správné načasování podle svého biorytmu, a to najdete snadno:

  1. Vzpomeňte si, kdy vstáváte přirozeně, třeba o víkendu bez budíku. Já vstávám v 7:30 jako hodinky už asi 5 let.
  2. Přičtěte sedm. Statisticky vzato, propad energie nastává cca 6-8 hodin od probuzení. U mě kolem druhé.

Jak na power nap

Tady žádné překvapení. Najděte si klidné místo, zařiďte si tmu a ticho, nastavte budíka a hurá na to.

Dejte si předtím kafe

Účinek kofeinu se projevuje cca za 20 minut, takže by to celé mělo hezky vyjít. Když si nastavíte budíka na 25, odpočinete si, nebudete malátní, a ještě vás nakopne kofein.

Život mi to nezměnilo

Ale to není nutně špatně. Myšlenka knihy (neřešit jen co a jak, ale taky kdy) je určitě důležitá. Pokud je to váš první kontakt s tématem, přečtěte si ji. Pokud už jste ale četli třeba něco od Ferrise nebo Kahnemana, nic moc nového vás nečeká.

Občas jsem při čtení trochu skřípal zubama. Místy mi přišlo, že se témata hodně prolínají, jindy zas že “tady přece ještě něco chybí”. V celku mi to přišlo jako pár zajímavých úvah na téma čas, ale na můj vkus málo strukturované. Pokud znáte MECE princip od McKinsey, tak KDY není ani Mutually Exclusive, ani Collectively Exhaustive.

K dobru ale musím dodat, že Pink perfektně zdokumentoval všechny zdroje, takže kdybych chtěl, asi bych chybějící části dohledal.

V knížce dál najdete

  1. Jak na správné začátky, prostředky a konce
  2. Kdy si říct o vyšší plat
  3. Kdy jít na zkoušku / prezentaci první nebo poslední
  4. Jak poznat, že je čas odejít z práce
  5. Jak na synchronizaci týmů


Fajn čtení!


Q Library

Je digitální obraz naší inovační knihovny, kterou máme v ateliéru. Sami pro sebe i k projektům načítáme hromady literatury a blog je hezký způsob, jak si pro sebe udělat výpisky, a zároveň knížky doporučit dál. A abychom neprozradili všechno, píšeme formou Tři věci, které jsem si odnesl z téhle knížky. Další už objevujte sami.


Máte další otázky?

Ozvěte se nám →
Zajímají vás inovace s pozitivním dopadem? Sledujte náš  newsletter →