Jednoho dne mi píše Linda: “V pátek je první Den pro školu v Praze, šla bys tam se mnou udělat pár fotek? Hodinu bude vést vesmírný konzultant.”
Jasný. Jdu.
O Dni pro školu jsem věděla zhruba to, že kolegové na něm přes půl roku makají a že mají pozitivní ohlasy kudy jdou.
Přišli jsme na ZŠ Na Dlouhém lánu. Paní na vrátnici nás nenadšeně pustila dál po uvedení jména paní učitelky Přikrylové. Kolem se prořítilo stádo dětí, jejichž hlavy mi sahaly zhruba po pas. Začalo zvonit.
Těžká nostalgie.
Paní učitelka nás srdečně přivítala a přivedla do místnosti, kde si svou přípravu procházel náš vesmírný konzultant. “Dobrý deň, Martin, teší ma.”
Hrdina dne dostal 15 osmáků a deváťáků před prázdninami. Au.
Spustil prezentaci a začal celkem záhadně. Dlouho neříkal, co že to sám dělá. Mluvil o vesmíru, o roli Čechů a Slováků ve vesmírném odvětví a hodně se ptal.
Trochu jsem se zastyděla, když jsem viděla, že o 13 let mladší děti mají větší přehled o tom, co se děje ve vesmíru než já...
A když jsem viděla, jak se žáci poprali s praktickým úkolem “Jak rozvážet zmrzlinu na plážích pomocí dronů”, tak jsem se smířila s tím, že hold jsem ve svých 14 letech asi moc koukala po klucích a málo po vlastnostech dronů, možnostech sponzoringu a vývoji aplikací.
Byli úžasní. Hodně se ptali a předháněli v tom, kdo přijde s lepším nápadem. Jeli jsme 90 minut bez přestávky a nalada ve třídě stoupala.
Kombinace úvodu, ve kterém děti dostaly prostor ukázat, co v nich je, a praktického úkolu, kdy vstaly ze židlí a šly prezentovat své nápady, fungovala perfektně. Na závěr Martin ukázal projekty, na kterých sám dělá, a nechal děti hádat, o co tam jde. Většinu trefily a hlavně ke konci hodiny pochopily přesně, jaká je pracovní náplň vesmírného konzultanta, aniž by to musel složitě vysvětlovat.
Rozdali jsme dětem krátké dotazníky. Tady je jejich feedback:
„Líbilo se mi info přímo z placu. Nic takového nás ve škole nanaučí.“
„Ocenil bych delší dobu přednášení, ale jinak nemám co vytknout :)“
„Dělejte tyhle sezení častěji. Baví mě a přijdou mi přínosné.“
Paní učitelka pak prozradila, že se celkem bála, protože Martin chytl problematický vzorek dětí. A že žasla, jak spolupracovaly, i když už jsou v prázdninovém módu.
A já jsem žasla z Lindy. Rozsvítila se jako Slunce. Po 5 měsících přípravy, 3 testování, 42 navržených konceptech, 86 rozhovorech se to stalo. Do projektu se zapojilo 402 dobrovolníků a 79 škol.
A 16.6. přišel první člověk z praxe do školy, povykládat dětem, jak vypadá jeho pracovní život.
Bylo krásné koukat na spokojenou designérku, která vidí, jak její práce přináší štěstí dětem, učitelům a dobrovolníkům.
Teď připravujeme druhé kolo pilotu, které bude méně kontrolované a více organické. Poběží během září a října. Pak uděláme vyhodnocení a úpravy, abychom v listopadu mohli spustit ostrý provoz.
Celý projekt běží díky podpoře Nadace České spořitelny a s provozem pomáhá Výluka.
Chcete být součástí Dne pro školu? Mrkněte na web a zapojte se.