Do Česka pravděpodobně dorazí mezi 300 000 a 500 000 uprchlíky. Polovina z toho jsou děti a cca 5 % z nich jsou děti předškolního věku. Tj. přibyde nám tu přibližně 45 000 dětí mezi 1-6 lety, o které se musí někdo postarat. A školky byly plné už před válkou.
Skvěle by to šlo přes dětské skupiny. Dvě chůvy se starají dohromady o 12 dětí v domácím prostředí, mají možnost se jim věnovat individuálně. Na rozdíl od školek je možné zakládat je rychle a je v nich prostor věnovat se výuce jazyka, psychologické podpoře a integraci. Přesně tomu, co je teď tak potřeba.
Jenže skupiny moc nevznikají. Rozhodně ne tak, jak by bylo potřeba. A samo od sebe se to nezmění.
Měl by se objevit někdo, kdo to vezme za správný konec a rozjede hodně skupin najednou. Ideálně hned. Otevře je pro české i ukrajinské děti a pomůže s tím i ostatním v celém Česku.
Pojďme to udělat.
Není to složité. Potřebujeme jen čtyři věci:
Pokud to seženeme, postaráme se o 1200–3600 dětí, zaměstnáme 300–500 lidí (cca polovina můžou být chůvy a učitelky z Ukrajiny), dáme 1200–3600 matkám šanci najít si práci a podpoříme začlenění uprchlíků do české společnosti. A nebude to rychlý fix. Bude to dlouhodobé systémové řešení, které funguje.
Kdo jiný by měl pomáhat, než inovační studio, které se specializuje na dopadové projekty?
Je potřeba udělat spoustu skvěle odvedené kreativní práce. Někdo musí vymyslet, jak to celé rozjet, a pak to taky udělat.
Jakkoliv je vize 100+ dětských skupin šílená, věřím, že to zvládneme.
Bytů je zoufalý nedostatek a sehnat stovku nebude snadné. Možná v nich ale budeme umět provozovat skupinu a zároveň i někoho ubytovat. Uvidíme.
Na rozjetí projektu potřebujeme 2 miliony korun a na založení každé jedné skupiny cca 250 000,- Takže celkem 27 milionů. To není málo peněz.
Dobrá zpráva je, že je nebudeme potřebovat všechny naráz, ale v průběhu roku.
Tohle riziko není velké, ale víme o něm. Skupiny je technicky možné provozovat i bez dotací, ale pak by moc nepomohly jiným než českým dětem. Proto jdeme dotační cestou.
Radek naštěstí provozuje sedm vlastních skupin už několik let a zvládnul to.
Přestože by to možná v aktuální situaci pomohlo nejvíc, nemůžeme otevírat dětské skupiny pouze pro ukrajinské děti. Nemůžeme je ani nastavit tak, aby ukrajinské rodiny nemusely platit „školkovné“. Obojí by byla nezákonná pozitivní diskriminace.
Budeme hledat cestu, jak ve skupinách české a ukrajinské děti přirozeně namíchat. Dlouhodobě je to nejlepší cesta k překročení jazykové i kulturní bariéry, ale krátkodobě je to větší výzva než otevřít pouze české skupiny.
Na základě výzkumu, zkušeností i dat jsme si ale jistí, že je to nejlepší možná cesta. Podporuje komunitu a integraci. Vytváří nová pracovní místa. Dává lidem příležitost se zapojit. Je rychlá a decentralizovaná. A nejlepší ze všeho – může dál organicky růst.
Nezaložit je a nedělat nic by bylo daleko horší.
První krok vás bude stát 2 minuty:
Nebo sdílejte tenhle článek, to taky pomůže. Psal jsem ho skoro 7 hodin – snad za to stojí.
Teď mi volal radní z Prahy 9. Už má potvrzenou první ze tří lokací, co nám slíbil včera. Zítra v osm tam jdu na prohlídku.
Přidáte se?
